Tiffanie DeBartolo - Díra v duši (Hledám přítelkyni pro konec světa)

Sobota v 17:07 |  Výpisky z knih
Teprve teď zvedl hlavu a já jsem zachytila jeho pohled. Oči, posazené tak hluboko, že se skoro ztrácely ve stínu očních jamek, byly vybledlou verzí jeho barvy vlasů. Tabákovou. A byly starší, unavenější, než by odpovídalo jeho věku, ale postřehla jsem v nich i nádech ironie, moudré smíření s faktem, že život umí někdy být děvka, což někteří lidé mimořádně hlubce prožívají. Já jsem taky měla vždycky pcit že jsem se nesžila s krajinou lidského světa tak jako ostatní, že se do ní koukám zvenčí. Myslím si, že je mnohem jednodušší nebrat věci přehnaně vážně, ale prostě se vmísit, jenže jsem se už dávno přestala snažit žít nadarmo a poznala jsem, že za to budu trpět. Ničilo mě a ubíjelo, že v milionovém městě trpím sama. Bylo mi sedmadvacet a táhlo mi na pětašedesát. Byla jsem na tom tak bídně, že bych měla dostávat socální podporu.
Nikdy předtím jsem na žádné jiné tváři takový výraz neviděla, nikdy jsem ho u nikoho jiného nerozpoznala. Setkávala jsem se s ním jenom v románech. Jenže v šestnácti se každý zamiluje do Holdena Caufielda. Přečte si Kdo chytá v žitě a už se necítí tak sám. Problém je, že z toho všichni vyrostou. Zapomenou na ten smutek. Nebo ho pohřbí. Já to nikdy nesvedla.

... Tam, kde by mě být Bůh, mám v duši jenom velkou díru."
"To nemá s Bohem nic společného. Ta díra, myslím. Každý tu prázdnotu pociťuje. Nebo alespoň každý, kdo má kuráž se kouknout do sebe. A o tom je život."
"O čem?"
"O hledání. Všichni hledáme něco, čím bychom zaplnili to, čemu já rád říkám Bohem vyhloubená jáma v našich duších. Někteří k tomu využívají chlast nebo sex, své děti, žrádlo, prachy, muziku, heroin. Spousta dokonce představu Boha. Mohl bych pokračovat donekonečna. Kdysi jsem znal holku, která ji vyplňovala botama. Měla jich přes dvě stě párů. Ale je to prašť jako uhoď, vážně. Lidi z nějakého stupidního důvodu věří, že utečou před svými starostmi."

Ale možná tam ta díra byla vždycky, jako ta moje. Protože věcí, kterým jsem mohla svůj existencionální smutek klást za vinu, nebylo mnoho. Pravda je taková, že byl mou součástí od prvního dne. Pamatuju si, že jsem jím trpěla už jako čtyřletá, když mi maminka přišla dát dobrou noc a zhasla - ten pocit, že vaše srdce váží víc než tělo, že by vám mohlo vyskočit z hrudi a rozplácnout se o stěnu. Mám dojem, že se tomu říká samota.

"Lidé mívají pro to, co dělají, své důvody, Beatrice. A i když je ty důvody neomlouvají, nedělá to z nich ještě zlé, nýbrž jenom chybující jedince. Měla bys mít na mysli," uzavřela. "že někdo nebo něco ublížilo i jim."

"Jestliže máš potřebu psát, znamená to, že je v tobě něco, co chce ven. A když to nenapíšeš, zapomeneš to. Přemýšlej o všem, co jsi za svůj život zapomněla."

"Skutečná zkáza postupuje zevnitř ven."

Ráda bych předeslala, že něvěřím na nadpřirozeno. Nevěřím na osud. Nevěřím na vůli bohů ani vůli Alláhovu. Nevěřím ani v Boha. Nevěřím v nic.
Ale věřím, že je možné všechno.
 

Přepsat hvězdy....

19. července 2018 v 23:12 |  Na procházce s hudbou
Píseň z filmového muzikálu The Greatest Showman (Největší showman) v podání Zendayi a Zacka Efrona.

You know I want you (Víš, že po tobě toužím)
It's not a secret I try to hide (To není tajemství, které bych chtěl skrýt)
I know you want me (Vím, že i ty po mně toužíš)
So don't keep saying our hands are tied (Tak mi pořád neříkej, že jsou naše ruce spoutané)
You claim it's not in the cards (Tvrdíš, že to tak nestojí v kartách)
But fate is pulling you miles away (Ale osud tě táhne na míle daleko)
And out of reach from me (A z mého dosahu)
But you're here in my heart (Přesto jsi tady v mém srdci)
So who can stop me if I decide (Takže kdo mě může zastavit když rozhodnu)
That you're my destiny? (Že ty jsi mým osudem?)

What if we rewrite the stars? (Co kdybychom přepsali hvězdy?)
Say you were made to be mine (Řekni, žes byla stvořena, abys byla mou)
Nothing could keep us apart (Nic nás nemůže rozdělit)
You'd be the one I was meant to find (Mohla bys být tou, kterou jsem měl najít)
It's up to you, and it's up to me (Je to na tobě, je to na mně)
No one can say what we get to be (Nikdo nemůže říct, čím máme být)
So why don't we rewrite the stars? (Tak proč bychom nemohli přepsat hvězdy?)
Maybe the world could be ours (Možná by svět mohl být náš)
Tonight (Dnes v noci)

You think it's easy (Myslíš si, že je to snadné)
You think I don't want to run to you (Myslíš si snad, že k tobě nechci utíkat)
But there are mountains (Ale jsou tu hory)
And there are doors that we can't walk through (A taky jsou tu dveře, kterými nemůžeme projít)
I know you're wondering why (Vím, že se divíš proč)
Because we're able to be (Protože jsme schopni být)
Just you and me (Jenom ty a já)
Within these walls (Uvnitř těchto zdí)
But when we go outside (Ale když vyjdeme ven)
You're going to wake up and see that it was hopeless (Vzbudíš se a uvidíš, že to bylo beznadějné)
after all (nakonec)

No one can rewrite the stars (Nikdo nemůže přepsat hvězdy)
How can you say you'll be mine? (Jak můžeš říct, že budeš můj?)
Everything keeps us apart (Všechno nás od sebe odděluje)
And I'm not the one you were meant to find (A já nejsem ta, kterou jsi měl najít)
It's not up to you (Nezáleží to na tobě)
It's not up to me (Nezáleží to na mně)
When everyone tells us what we can be (Když nám všichni říkají, čím můžeme být)
How can we rewrite the stars? (Jak bychom mohli přepsat hvězdy?)
Say that the world can be ours (Řekni, že svět může být náš)
Tonight (Dnes v noci)

All I want is to fly with you (Vše co chci, je létat s tebou)
All I want is to fall with you (Vše co chci, je padat s tebou)
So just give me all of you (Tak mi prostě dej všechno ze sebe)

It feels impossible (Zdá se to nemožné)

It's not impossible (Není to nemožné)

Is it impossible? (Je to nemožné)

Say that it's possible? (Řekni, jestli je to možné?)

How do we rewrite the stars? (Jak přepíšeme hvězdy?)
Say you were made to be mine? (Řekneme, že jsi byl stvořen, abys byl mým?)
Nothing can keep us apart (Nic nás nemůže rozdělit)
Cause you are the one I was meant to find (Protože ty jsi ta/ten, koho jsem měl/a najít)
It's up to you (Záleží to na tobě)
And it's up to me (A záleží to na mně)
No one can say what we get to be (Nikdo nám nemůže říct, čím máme být)
And why don't we rewrite the stars? (A proč nepřepíšeme hvězdy)
Changing the world to be ours (Nezměníme svět, aby byl náš)

You know I want you (Víš, že po tobě toužím)
It's not a secret I try to hide (To není tajemství, které bych se snažila skrýt)
But I can't have you (Ale nemůžu tě mít)
We're bound to break and (Jsme nuceni k rozchodu a
My hands are tied. (Mé ruce jsou svázané)


Můžeš jenom milovat...

3. července 2018 v 21:00 |  Výpisky z knih

"... pamatuj, že nemůžeš nikoho do ničeho nutit. Je přirozené, že si přeješ, aby člověk, kterého miluješ, dělal to, co by sis ty přál nebo co si myslíš, že by pro něj bylo nejlepší, ale musíš zkrátka nechat všechno na něm. Nesmíš se plést do životů lidí, které miluješ, o nic víc než do životů těch, které vůbec neznáš. A to není snadné," dodal. "Protože často bys měl sto chutí zasáhnout - chtěl bys sám všechno naplánovat."
"Je to těžké, když chceš někoho chránit, ale nesmíš," poznamenal Angel.
"Nemůžeš nikoho chránit, cvrčku," namítal Wally. "Můžeš jenom milovat."

(John Irving - Pravidla mošťárny)


 


Edmond Jabés - Píseň o návratu vlaštovek

27. června 2018 v 23:41 | Knihomolka |  Chvilky s poezií
Chanson pour le retour des hirondelles (Píseň o návratu vlaštovek)


Joanne Greenbergová - Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem

17. června 2018 v 20:46 |  Výpisky z knih

"Tudíž ten, kdo je přítel - každý, kdo tě má rád nebo koho upoutáš - přijde k záhubě; buď to způsobíš ty nebo za to může blízký vztah k tobě..."

"Někdy se člověk musí rvát s něčím, co nepovolí, a uchýlit se tam, kde je bezpečné bláznit."

"V království Yru bylo neutrální místo, které se nazývalo Čtvrtá úroveň. Tam se bylo možné dostat pouze náhodou, nikdy ne pomocí nějaké formule či silou vůle. Na Čtvrté úrovni neexistovaly žádné city, které by bylo třeba snášet, nebyla tu žádná minulost ani budoucnost, které by člověka obrušovaly. Nebyla tu žádná paměť, žádné já, nebylo tu nic než holá fakta, která přicházela bez vyžádání..."

"Povězte mi nějaké slovo v tom jazyce," vyzýval ji hlas zvenku.
"Quaru," řekla roztržitě.
"Co to znamená?"
"Cože?" Náhle na něj pohlédla, pohlédla na krutě tvrdé rysy jeho nesouhlasné tváře. On dokonce i seděl přísně!
"Co to znamená, to slovo, které jste vyslovila? Co to bylo?"
"Quaru..." opakovala. Tahle srážka ji znervózňovala a Debora slyšela, jak její vlastní hlas říká bohům: Ale já jsem slíbila... "Znamená to... znamená to vlnovitě a vzbuzuje to představu čehosi víc mořského, někdy chladu, nebo také toho hebkého, svištivého zvuku. Znamená to jednat tak, jak jedná vlna."
"Proč tedy neřeknete jen vlnovitě?" zeptal se.
"No..." Nastoupil černý pot, který byl předehrou Trestu. "Používá se to k označení všeho, co je vlnovité, ale vzbuzuje to zároveň představu moře, a to může být někdy velmi krásné."
"Rozumím," přikývl. Věděla, že nerozumí.
"Někdy to můžete použít pro vyjádření toho, jak vane vítr nebo pro označení krásných dlouhých šatů, vlasů, které se kadeří, nebo... nebo odchodu."
"Znamená to i odchod?"
"Ne..." odpověděla Debora. "... existuje ještě jiné slovo, které znamená odchod."
"Jaké slovo?" Znělo to jako žádost.
"... Závisí na tom, zda se uvažuje o návratu..." vykoktala nešťastně.
"Velmi zajímavé," poznamenal.
"je také jedno úsloví-" (Právě si ho vymyslela, aby zachránila sebe i je.) "Zní: Nestřílej sekerou."
"Střílet sekerou?" podivil se.
Asi je to amerikanismus; zkusila to tedy znovu: "Neoperuj mozek krumpáčem.

"... změř si nenávist, kterou teď cítíš, a taky pocit hanby. To množství je také mírou tvé schopnosti pro lásku, radost a soucit."

"Nenecháme toho, dokud to všechno neuvidíme. Až bude po všem, budeš si stále ještě moci zvolit Yr, když si to budeš skutečně přát. Chci jen, abys měla možnost výběru. Cchci ti jenom poskytnout volbu; tvou opravdovou a vědomou volbu."


Citováno z : GREENBERGOVÁ, Joanne. Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem. Přel. Libuše a Luboš Trávníčkovi. Praha: Triton, 2012. 278 s. ISBN 978-80-7387-620-3.

Jan Burác Buryánek - Stane se

1. června 2018 v 20:00 |  Chvilky s poezií

Nějak se to vymyká z rukou
a běh událostí přestávám kontrolovat
a je too těžký, je to temný, je to takový
že by to mělo bejt jinak
hrozivých událostí číhaj' všude kolem
a chtěj' se uskutečňovat
houstnou těžký mraky, rostou silný tlaky
a v mý hlavě špína
a v mý hlavě špína

Stane se přesně to, čeho se nejvíc bojím
to abych pochopil, že nebylo čeho se bát
a před bolestí - když se chci osvobodit
že před ní není možný uhejbat

Z obavy, že nedostanu všechno radši nechci nic
a šílím z toho beztvarýho nechtění
a pomalu mi dochází, že znakem pýchy
můžou být i samota a sebeničení
a že můj strach že přijde krach
je jediný, co krachy přivolává
svět není dobrej ani špatnej
všechno řídí moje hlava
a v tý hlavě špína
a v tý hlavě špína

Stane se přesně to, čeho se nejvíc bojim
to abych pochopil, že nebylo čeho se bát
a před bolestí - když se chci osvobodit
že před ní není možný uhejbat

Raději zrady z vášně, raději těžký viny
jen ne tu smířlivou melancholii
bez lidí a událostí, hluboko v sobě
hluboko v epilogu žití


Další články


Kam dál