Ljudmila Ulická: Daniel Stein, překladatel

26. března 2017 v 22:49 | Knihomolka |  Výpisky z knih



"... celý život přemýšlím, proč je svět plný neporozumění? Na všech úrovních! Staří nerozumějí mladým, mladí starým, nerozumějí si sousedi, učitelé a žáci, nadřízení a podřízení, státy nerozumějí svému lidu a lid svým vládcům. Neexistuje porozumění mezi třídami - to Karl Marx si vymyslel, že jedna třída musí bezpodmíněčně nenávidět druhou. Ale ve skutečnosti si nerozumějí! Nebudu uvádět příklady, úplně se mi to příčí.
Člověk nerozumí přírodě, není s to si osvojit jazyk, kterým mu příroda nad slunce jasněji ukazuje, jak škodí zemi, jak jí působí bolest a že jen kouká, jak by ji nadobro zničil. A hlavní neporozumění je, že člověk nerozumí Bohu, tomu, co se mu Bůh pokouší vnuknout prostřednictvím všech známých textů, prostřednictvím zázraků, zjevení, přírodních katastrof, které se čas od času snášejí na lidstvo.
Nevím, proč je to tak. Možná proto, že pro dnešního člověka není důležité, aby 'porozuměl', ale aby 'zvítězil', 'podmanil si' a 'konzumoval'. Koneckonců, ke zmatení jazyků podle biblického příběhu došlo v době, kdy si lidé usmysleli, že postaví věž do nebes - zjevně nechápali, že si vytyčili mylný, nedosažitelný a nesmyslný cíl..."

"Život končí, Pawle, a svět se ani trošku nezlepšil. Však ty mi rozumíš."

"Příliš mnoho lidí na světě věří v pravidla, ve svíce, sochy a jiné věcičky, věří v zajímavé lidi a ve zvláštní ideje. Hledat v tom smysl je asi stejně hloupé, jako hledat pravdu. Ale já chci, aby víra, kterou má každý člověk jako osobní tajemtví, byla očištěna od slupek a smetí. Až k celistvému a nedělitelnému zrnu. Jedna věc je věřit, druhá je vědět, ale nejdůležitější je vědět, v co věříš."

"Nic ti nemůžu poradit. Jsme k tomu předurčeni. Ten, kdo zůstává, má vždycky pocit viny vůči těm, kdo odešli. Je to dočasný jev, uplyne nějaká doba a tvůj Alex bude nějakému blízkému člověku vyprávět, jaký má vůči tobě pocit viny, protože tě málo miloval. Je to něco jako základní chemie lidských vztahů."
A hodně přísně dodala: "Ewo, nešťourej se v sobě. Co považuješ za nutné a možné udělat, to dělej, a co se nedaří, nedělej. Dovol si to. Podívej se na Ritu - nemůže být jiná, i ty si můžeš dovolit zůstat taková, jaká jsi. Jsi přece správné děvče."

"... jazyk opravdu není důležitý, význam má pouze obsah, který se za ním skrývá."

"Ve světě, ve kterém žijeme, je příliš mnoho zášti. Poté, co jsme přežili poslední válku v Evropě, by se zdálo, že už není možné navršit takovou nálož nenávisti, kterou za ta léta národy vyčerpaly. Ukázalo se ale, že nenávisti neubylo. Nikdo nic nezapomněl a nikdo nechce nic odpustit. Odpouštět je opravdu velmi těžké.
(...)
Až naše země zpustne a bude zkroucená jako starý koberec, až vyschlé kosti povstanou - soudit nás nebudou podle toho, v jakém jazyce jsme se modlili, ale podle toho, zda jsme ve svých srdcích našli soucit a slitování. A to je celý cíl. Jiný nemáme."

"... kniha, kterou je třeba umět číst - je to kniha života každého jednotlivého člověka, která se skládá z otázek a odpovědí. Odpovědi obyčejně nepředcházejí otázky. Ale když se otázka položí správně, odpověď obvykle přijde okamžitě. Chce to jen jisté umění, aby ji člověk uměl přečíst."

Říkali nám, že tady v Bělorusku za války místní obyvatelé pomáhali Němcům, vydávali jim Židy. Co si o tom myslíte?
"Lidé jsou různí. To se ví, že někteří pomáhali proti Židům. Někteří zase ne. Židy nemají v lásce. Teda nás. Ale mě Nastěnka zachránila. Měla sestru Ňuru, která za ní celou válku chodila a říkávala: já to tvoje žídě udám, udám. A Nastěnka jí říkala: jen si běž, běž, zabijou i mě se Simkou a tebe vezmou jedním vrzem, protože já jim řeknu, že tvůj manžel odešel do Rudé armády. Strčila Ňuře nějaké jídlo nebo oblečení a ta odešla. Lidem v Bělorusku se vždycky žilo špatně, za války obzvlášť. A tomu, kdo udal Žida, dali dvacet německých marek a oblečení toho člověka. Náš soused Michej za pěkný dlouhý kožich udal krejčího Nuchmana. Poláky hledali taky, ale míň.
Řeknu vám to takhle, kdyby všichni lidé byli dobří, nebyla by ani válka. Na shledanou."

"... věřte si, jak chcete, to je vaše osobní věc, ale dodržujte přikázání, chovejte se důstojně. Mimochodem, aby se člověk dobře choval, nemusí být ani křesťan. Může být dokonce nikdo. Nejposlednější agnostik, přízemní ateista. Ale Danielovou volbou byl Ježíš a Daniel věřil, že Ježíš otevírá srdce a lidé se jeho jménem zbavují nenávisti a zloby... "

"... přišla jsem na několik skutečností, o kterých jsem dřív nevěděla. Že názor není nutný. Není nutné mít za každou cenu názor na všechny otázky."

"V duši cítím, že jsem s Danielem prožila důležitou lekci, a když se snažím přijít na to, co tak důležitého jsem se dozvěděla, celá lekce spočívá v tom, že to, v co člověk věří, nemá vůbec žádný význam, váží jenom to, jak se chová. Není to kdovíjaká moudrost. Ale Daniel mi ji vložil rovnou do srdce."



Citace převzaty z: ULICKÁ, Ljudmila. Daniel Stein, překladatel. 1. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2012. 394 s. ISBN 978-80-7432-196-2
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama