Srpen 2017

Myslím, že se tomu říká samota...

7. srpna 2017 v 23:54 | Knihomolka |  Citáty


"... zaslechl, jak podivně neosobním hlasem, byl to jeho hlas, zdůrazňuje, jak je duše nevyléčitelně sama. Nikomu se nemůžeme dát: patříme sobě."
(James Joyce - Dubliňané)

"... protože vlastně nikoho s nikým nic nespojuje, lidé na sebe narážejí čistě náhodou, opřou se o sebe, až jeden udělá krok stranou a ten druhý padne."
(Annelies Verbeke - Spaste ryby)

"Možná tam ta díra byla vždycky, tak jako ta moje. Protože věcí, které jsem mohla vinit ze svého existencionálního smutku, nebylo mnoho. Pravda je taková, že byl mou součástí od prvního dne. Pamatuju si, že jsem ho mívala už jako čtyřletá, když mi maminka přišla dát dobrou noc a zhasla - ten pocit, že vaše srdce váží víc než tělo, že by vám mohlo vyskočit z hrudi a rozplácnout se o stěnu. Mám dojem, že se tomu říká samota."
(Tiffanie DeBartolo - Díra v duši)

"Abychom světu porozuměli, musíme se od něj občas odvrátit. Abychom byli prospěšnější lidem, je třeba si je chvilku držet od těla." (Albert Camus)

"Je taková osamělost, která se dá pohoupat. Se zkříženými pažemi, a přitaženými koleny. Sem a tam, sem a tam, ten pohyb na rozdíl od pohybu lodi obsahuje a uklidňuje toho, kdo houpá. Je to něco uvnitř - přiléhá to pevně jako pevně. A pak je samota, která hledá. Žádné kolébání ji nemůže utišit. Je živá, hledá na vlastní pěst. Je to trpký, všechno zahrnující pocit, který působí, že se čověku zvuk jeho vlastních kroků zdá přicházet z velké vzdálenosti."
(Toni Morrisonová - Milovaná)

"... žádná církev, dokonce ani katolická, nevyplňovala člověku celý život. Ať jste se naklečeli a namodlili sebevíc, stejně jste museli třikrát denně jíst, chodit do práce a žít mezi jinými lidmi." (S. Plathová - Pod sklěněným zvonem)

"Klid, pomyslela si Eleanor. Na tomhle světě nepotřebuju nic jiného než klid. Tichý kout, kde bych si mohla lehnout a přemýšlet, někde mezi květinami, kde bych mohla snít a sama sobě vyprávět ty nejkrásnější příběhy." (Shirley Jacksonová - Dům na kopci)

"... Tehdy, když mě máma opouštěla, měla jsem čtyři roky, dovedla mě do Twickenhamu, kde táta mívával dostaveníčka, dovedla mě s velkým hnědým kufrem, malou taštičkou a plastovým kufříkem, který dávají dětem v letadlech, když cestují samy, a od kterého jsem se nechtěla odloučit ani v noci; ale byl tu rozdíl, malý rozdíl, neopouštěla mě kvůli někomu jinému, kvůli jinému dítěti, které by měla raději, opustila mě pro mé dobro a jednoho dne se vrátí. Adrien mě opustil kvůli jiné ženě. Adrien se nevrátí. Tohle znamená být dospělá. Být dospělá, znamená být nahraditelná." (Justine Lévy - Nic vážného)

"Někteří lidé se už jako utečenci narodí. Mají to v sobě, i když celý život nevytáhnou paty z domova."
(Gina Nahai - Andělé nad Teheránem)

"Dvě ženy a dva šálky kávy, tak to vždycky začín.
Nejdřív se pomalu svěřovat a pak to všechno vybalit, řeči o všem a o ničem, o dětech, o práci a manželství, o mém životě, o tvém životě, Anna to nesnášela už ve Fischim, všechno to žvanění s ostatními ženami na lavičkách dětských hřišť v Hamburku-Ottensenu. Rozhovory, které probíhaly jako výměnný obchod, ty mi dáš tajemství, já ti dám rozhřešení, ty mě utěšíš, já tě na oplátku pochválím. Matky s kávou v kelímku se spolu chtěly zahřát, pomalu roztávaly, vylézaly z ulity, a Anna se zaklapla jako škeble, ostýchala se, stejně jako jiní koktají nebo kulhají.
Neměla na takové rozhovory talent, pletla se jí slova, zasekávala se a zadrhávala a věty z ní ne a ne vylézt jako hmyz lapený v pavučině, neměla si to kde nacvičit.
Odmalička trénovala jen samé stupnice, klávírní sonáty, skladby na flétnu, mluvit nebylo potřeba, když chtěla hrát, musela jen znát noty a používat prsty. Nepořebovala nikomu naslouchat, slyšela jen hudbu, nemusela vylézat z ulity, samotné jí bylo teplo dost."
(Dörte Hansenová - Starý kraj)

"Je jedna černá věž, kde žije divá zvěř. V té věži není oken ani dveří. Na vrcholu je klec, jejíž mřížoví je z kostí. Z té klece hledí ke slunci uvězněný duch. Tou věží je mé tělo, klecí je má lebka, ten duch, co si pro útěchu prozpěvuje, jsem já."
(Jeanette Winterson - Jak naštěpit třešeň)

"Existují horší vězení, než jsou slova." (C. R. Zafón - Stín větru)




zdroj obrázku: wallpapersafari.com