Cruja Šalevová - Milostný život

27. září 2017 v 23:20 |  Výpisky z knih


"... nikdy se mi nedařilo rozdělit svůj život na dětství a dospělost, vždyť teď nejsem o nic míň dítě než tehdy, vždycky jsem ho dělila na první a druhý život, není mezi nimi žádná spojitost, v každém z nich jsem dítě i dospělá, a možná že se táta nerozdělil na dvě části, ale na tři, nebo dokonce na čtyři, přesně tohle asi člověk musí udělat, aby prožil život v klidu, rozdělit se na několik kousků..."

"... Pak třískly dveře a máma si s dekou a polštářem lehla na gauč v obývacím pokoji a za chvilku usnula, chodila jsem se na ni dívat a snažila se v jejím vrásčitém obličeji najít nějaký náznak pravdy. Pravdy o čem? Na to jsem se nikdy neptala. Ptala jsem se, koho litovat, chodila jsem od postele k posteli, pozorovala je oba ve spánku a přemýšlela, koho z nich dvou litovat, přecházela jsem po bytě s balíčkem soucitu jako s lékem, kterého je dost jenom pro jednoho, věděla jsem, že ten, kdo ho získá, bude zachráněn, ale nemohla jsem se rozhodnout, kdo to bude. Někdy jsem usnula na podlaze v půli cesty mezi nimi a ráno jsem pak cítila na tváři jejich pátravé pohledy, z očí jsem jim četla, že si nárokují všechna ta léta, kdy se snažili přivést mě na svět, téměř tolik let, kolik mi tehdy bylo, a nakonec jsem je zklamala, nestála jsem za tu námahu, nepřinesla jsem s sebou spásu, mohla jsem jim dát jen svůj soucit, který mě tížil a skličoval, protože jsem ani nevěděla, komu z nich ho poskytnout, a nakonec jsem ho dala sama sobě..."

"Co je na tvým životě tak špatnýho? zeptal se najednou posmutněle a já odpověděla, ani přesně nevím, není to nic určitýho, asi to, že je můj, že já mu patřím a jsem v něm hluboko pohřbená."

"...začala jsem si představovat, jak budu Arjemu o tom hlídači vyprávět, i když v tom příběhu není žádné ponaučení. To je nejspíš podstata lásky, chuť vyprávět každou hloupost, která vás potkala, v naději, že než ten příběh projde spletitou cestu od vašich úst k uším toho druhého, dostane smysl..."

"... máš život před sebou, Jaaro, proč tolik pospícháš, abys už byla na konci, užuž se začneš otevírat možnostem, ale při prvním zklamání se zase uzavřeš, bylo to snad poprvé, co se staral o mě, o můj svět a připadala jsem si z toho trochu nesvá, co se mi najednou dere do soukromí, rozmrzele jsem se zeptala, co tím myslíš. To není nic konkrétního, řekl, nejde o detaily, jde o celkovej obraz, místo, aby ses postavila ke svýmu životu čelem, nic neděláš, jen ve střehu vyčkáváš ve svým doupěti, čas od času z něj sice vyrazíš, ale hned zase zalezeš zpátky. Máš na to samozřejmě právo, každej je odpovědnej sám za sebe, ale tebe to deprimuje, to je vidět, nestačí ti povalovat se v doupěti, chceš víc, ale potom musíš riskovat a k tomu ty nemáš odvahu.
Ale já riskuju, vždyť jsem teď tady, zkoušela jsem se bránit, ale on mě povýšeně přerušil, znovu se zabýváš detaily, nejde o to, kde strávíš jednu nebo dvě noci ve svým životě, jde o to, jak řídíš celej svůj život, jestli ho ovládáš, nebo se jím necháváš ovládat, a já se zahanbeně přikrčila, tolik jsem si přála být tou ženou, kterou popisoval, ženou, co ovládá svůj život, která nepotřebuje žádného muže, která nepočítá zisky a ztráty, která neplatí vysokou cenu za sebejistotu, která si jde svou cestou, a představovala jsem si silnou a pevnou budoucnost bez Joniho, který mě oslabuje tím, že o mě příliš pečuje, i bez Arjeho, v malém podkrovním bytě, protože náš byt doopravdy je takové temné a pochmurné doupě a já se z něj musím přestěhovat do bytu, ze kterého je všechno vidět z výšky, ze kterého je vidět celý obraz, a ne jenom drobné detaily, které vždycky přitáhnou moji pozornost, budu spát, s kým budu chtít, a ne s tím, kdo mi slíbí, že se mnou navždycky zůstane, někdy i s Arjem, je to moje tělo a já se ještě ani nerozhodla, co s ním, co pro mě znamená, bude si žít svým vlastním tajným a divokým životem, bude to můj kůň a já na něm budu jezdit beze strachu. Síla té vize, která se přede mnou ostře a jasně rýsovala, mě na okamžik ohromila, ale hned mi klesla nálada jako kdysi, když jsem zkoušela kreslit, v mé hlavě byl obraz dokonalý a kouzelný, ale cestou na papír se všechno rozmělnilo a vyšla z toho ubohá mazanice, tak se mi jevila i ta propast mezi kouzelnou vidinou a její realizací. Viděla jsem samu sebe, jak v lepším případě trénuju skok ze střechy nad svým půdním bytem, ve kterém je pořád zima a kromě mámy mi tam nikdo nevolá, občas zaskočí na návštěvu Joni se svojí novou manželkou a přinesou mi zbytek šouletu, ani si ho neohřeju a sním ho studený, slzy mi budou kapat do talíře, přepadla mě sebelítost a pak jsem na něj dostala vztek, kdo je, že se mi pokouší řídit život, ty jsi taky byl po celý ty roky ženatej, namítla jsem jemně, i ty ses uzavřel možnostem, a on řekl zase tím pánovitým tónem, tys mě nepochopila, to nemá s manželstvím nic společnýho, týká se to toho, jak chápeš sama sebe, manželství je tady podružná věc, můžeš být sama a všechno si zavřít, anebo být vdaná a otevřít se, otázkou je, jestli celej život prožiješ jako žačka, která se bojí učitele, tu a tam se uleje z hodiny, ale dál se tváří nevinně, aby se to nedoneslo rodičům, anebo jseš sama sobě nejvyšší autoritou, v dobrým i zlým a se všemi následky. Připadá mi, že se pořád ještě snažíš přizpůsobit okolí tak, abys nevyčnívala, abys neplatila příliš vysokou cenu, na střední to možná funguje, ale prožít takhle celej život by byla škoda...
Seděla jsem vedle něj, schlíple a schouleně, bolelo mě v zádech, nemohla jsem se pohnout, jako by všechny moje svaly sevřela studená ruka, věděla jsem, že má pravdu, je to přesně tak, ale co s tím mám dělat, stojím uprostřed velikého nepořádku a nevím, odkud mám začít uklízet, jestli to vůbec za jeden život můžu stihnout nebo jestli je lepší se o to ani nepokoušet, a nenáviděla jsem ho zato, že se mi tak hrubě vecpal do soukromí, vyfotil mě bez mého vědomí, jak sedím na záchodě a dloubu se v nose, a teď přede mnou tou fotkou mává a říká, to jsi ty, řekni sama, mohl by tě někdo milovat?"


Citováno z: ŠALEVOVÁ, Cruja. Milostný život. Praha: Eroika, 2003. ISBN 80-86337-35-9.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama