Diane Setterfieldová - Bellmann & Black

30. října 2017 v 22:39 |  Výpisky z knih

&

Existuje příběh mhohem starší než tenhle. A v něm jsou dva havrani společníky a rádci nejvyššího severského boha Ódina. Jeden z těchto ptáků se jmenoval Hugin, což na onom místě a za onoho času znamenalo Myšlenka, druhý Munin, což značilo Paměť. Žili na kouzelném jasanu, který rostl tam, kde se stýkaly hranice mnoha světů, a z jeho větví se vydávali na výpravy: rozmarně poletovali mezi světy a sbírali informace pro Ódina. Jiní tvorové nedokázali hranice různých světů překračovat, ale Myšlenka a Paměť si létali, kam se jim zlíbilo, a zpátky se vraceli se smíchem.
Myšlenka a Paměť zplodily rozsáhlé potomstvo. Všichni z jejich rodu byli obdařeni mocnými duševními schopnostmi, jež jim umožňovaly získávat od předků značné množství znalostí a předávat je dál.
Z rodové linie Myšlenky a Paměti pocházeli i havrani, kteří žili na dubu poblíž Bellmanových. Mladý havran sražený kamenem byl příslušníkem bůhvíkolikátého pokolení jejich pra-pra-pravnoučat.
V den, kdy bylo Willi Bellmanovi deset let a čtyři dny, tito havrani udělali, co museli, aby dali najevo žal nad svou ztrátou. Potom z toho nebezpečného místa odletěli. Nevrátili se už nikdy.
Onen strom dosud stojí. Můžete si ho jít prohlédnout i teď - ano, přesně tak: i v dnešní době -, avšak v jeho větvích nespatříte jediného havrana. Pořád vědí, co se stalo. Havrani jsou stvořeni z myšlenky a paměti. Vědí všechno a nezapomínají.

Protože se zabýváme tímto tématem, dodejme, že dalším kolektivním označením pro havraní hejno je v některých částech světa krutost. Myšlenku a Paměť to poněkud uvádí do rozpaků.

&


Co se týče havraních společenství, existuje pro ně celá řada kolektivních označení. V některých částech světa lidé nazývají hejno havranů vyprávěním.

Všechny příběhy musejí dospět ke konci: i tenhle. Příběh každého tvora. I ten váš.
Největším milovníkem příběhů je havran. Sklízí příběhy, dokud je co sklízet, což znamená: dokud existují bohové a lidé a havrani. A havran má na příběhy dobrou paměť - předlouhou.
Až se ke konci nachýlí i vás příběh, havran ho sklidí, jako jsem já sklidil příběh Williama Bellmana. Až se tedy dostanete na poslední řádek poslední stránky, budou už na vás čekat Myšlenka či Paměť anebo jeden z jejich četnýc potomků, aby vás doprovodili poté, co se kniha s vaším příběhem zavře. Cestou nad poslední prázdnou stránkou a za deskami, které vás nasměrují k onomu dalšímu neznámému místu, pak havran váš příběh sklidí. Později se vrátí bez vás. A v pravý čas se vydá k bílé stránce oblohy, kde se zúčastní nejdůležitějšího ze všech havraních rituálů.
Všichni se slijí do inkoustové louže černi. Vzlétne první, po něm druhý, pak další stovky a tisíce jako inkoustově černá znamení na nebi bílém jako papír a potomci Myšlenky a Paměti společně zatančí, vyjadřujíce vášnivý, velkolepý kolektivní čin: vyprávění o bozích, o lidech, o havranech.

Mimochodem, i my pro vás máme jedno kolektivní označení: společenství vás lidí nazýváme zábavou.


Citováno z: SETTERFIELDOVÁ, Diane - Bellman & Black. Praha: Ikar, 2015. ISBN 978-80-249-2752-7.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama