Anna Barkovová - Osm hlav šílenství

29. listopadu 2017 v 20:33 |  Chvilky s poezií
"Mámivá lyrika, milostné písně
nás nepřežijí ani zdaleka.
My jen bublinky plovoucí jsme
na hladině zvířených vod života.

Co dělat? Zbytečně tesknit?
Svědčit, že marně jsme úpěli?
Prostě jsme se jen vynořili, praskli,
a beze stopy navždy zmizeli."
(1931)


"Moc pozdě je, lyrické vlny!
Přišel čas loučení s písněmi.
Slastné i bolestné ještě tu šumí,
ten příboj se nese však z ozvěny.
Každým večerem horší než zrána
odpověď tuším na palčivé otázky.
Ty, živote můj, skico zpřetrhanává
velkého díla - vyhasni!"
(1931)


Stařena
(...)
Kampak ses, stařenko, vydala?
Hromy už duní, nechoď dál...
Na tryznu čekám. Dávno jsem umřela,
jenže tu není, kdo by mě pochoval.

Všechny cesty jsem zchodila,
štěstí však nenašla nikde.
Ve vodě tonula, v krvi se topila,
ohněm jsem hořela a mrzla v zimě.

V odraných hadrech chodím,
člověk nemá, co by si do rakve vzal.
Dávno tu mrtvá bloudím,
jenže tu není, kdo by mě pochoval.
(1952)




"Miluji zlobně a přitom strádám,
se sevřeným hrdlem se zadýchávám.

Ve šťastném okamžiku prchavém,
s visícím nad srdcem balvanem,

s ostýchavostí mihnoucí se v úsměvu,
o odpuštění prosím, prosím o něhu."
(1954)



"Vy jsme mě asi neslyšeli.
Nebo snad - neuslyšeli.
Promlouvám těžce, přerývaným dechem,
přidušená, napůl v jiném světě."
(1972)



Ne snad proto, že z ní světlo září,
ale proto, že s ní světla není potřeba... (Innokentij Anněnskij)

"Tobě, má poslední záři ranní,
za nehasnoucí světlo děkuji.
Jakmile těžké mraky porozháníš,
mé temné sny s tebou odplují.

Věčnosti znamení vidm,
bázlivě kráčím jí v ústrety.
Mají-li to být mé kroky poslední,
pak padnu do světla, ne do temnoty."
(1971)



"Taková nenávist k té užvaněné tlupě,
takový výsměch osudu a výsměch sobě,
taková něha, taková hořkost
k tobě.

Hozenou do světa - hodí mě do propasti.
A 'věčným snem' nazvou to zdobně.
A co když vrátím se znova? - Hlouposti.
Ty narodíš se jistě v jiné době.

Já už tě nepotkám. Ne, nepotkám.
Vstříc cestě strašné sama teď hledím.
A jestli tím návratem být věčnost má,
tak já ji nechci. Nemám jí zapotřebí."
(1975)



"S údivem ohlížim se: žila jsem, nebo ne?
Přidušenou vytáhli mě na tento svět.
Můj první křik i tělo sevřel stesk
a už mě nepustil, ne, už ne.
S pocitem nebytí vlastně už od dětství,
se srdcem sevřeným strachem a neštěstím,
tváří v tvář věčnosti jako bych zkameněla
a konec, úplný konec všemu chtěla.
Tmou pronikly jen plameny, oheň, žár.
A ještě láska zavadila o mě tu a tam."
(1972)



Plynoucí duše
Prašnou ulicí, den co den,
zsinalá, chodívám,
když však příště dojdu sem,
sebe včerejší nepotkávám.
Vstává, už vstává dvojník-stín
mého proměnlivého já.
V dusivém dni zoufale zakřičím:
"Duše má, kde jsi zůstala?"
Křik neslyší ti, co kolem mě kvapí,
hluché každé srdce je.
Nezmizí nikdy, co mě trápí,
pořád to se mnou jde.
Nehleďte s údivem do tváře neklidné.
Topte se v prachu!
Ach, tolik prachu za slunečného dne
a kolem tváře plné strachu!
Dvojníků, dvojníků celé davy plují,
slyším ty tiché kročeje,
za mnou i kolem mne dál se vynořují,
na mé vzkříšení už není naděje.
Ve chvíli zrozena, hned nato mrtva,
však nikdy ne já,
vmžiku pak navždy ztracena -
dost už, chtěla bych vstát!
Upadám do řek nevědomých, tichých,
odplouvám s nimi, kam jen smím.
Nepochopím se nejspíš nikdy,
nikdy ten smutek nezlomím.
V proudu svém jiné proudy tajím,
do dálek kamsi se valím.



"Sobě cizí kráčím dál,
ke konci svých dnů.
Hledám, chytám se a ptám,
najít se nemohu.

Kdo je v tom těle - netuším,
myšlenkou duši neztiším,
nechápu srdce stisk.
Mé nevědomé 'já',
duše má zboudilá,
odpověz prosím na můj křik!"
(1975)



Odpusť, Bože, nočním duším (Alexandr Blok)

"Odpusť mé noční duši
a polituj mou samotu

Vše kolem je tišší a pustší,
a všechno se mění v tmu.

Odejdu do dušných končin,
podzimu nevlídna.

Odpusť mé noční duši,
lásko má.

Spi. O čem sníš, já je tuším
plná neklidu.
Odpusť mé noční duši
v hlubině svého snu."
(1976)


Citováno z: BARKOVOVÁ, Anna. Osm hlav šílenství: Poezie, próza, deníky a korespondence ruské lágrové básnířky. Přel. Radka Rubilina, Jakub Šedivý. Praha: Prostor, 2015. ISBN 978-80-7260-313-8.

Obrázek: Rafael Olbinski
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama