O smrti a fialkách a o tom, že nejdůležitější je říct, co cítíme (Virginia Woolfová)

4. února 2018 v 0:22 |  Výpisky z knih

"Přišla na to, že jediné, co stojí za to - je říkat, co člověk cítí.
Chytrost je hloupost.
Člověk musí prostě říci, co cítí."
(Paní Dallowayová)

zdroj fotografie: en.wikipedia.org


VLNY (1931)

"Samotná se často propadám v nic. Musím se pokradmu zapřít nohou, jinak přepadnu přes okraj světa v nic. Musím zabušit do nějakých pevných dveří, a tak se přivolat zpátky do těla."

"Měsíc co měsíc věci ztrácejí svou tvrdost; i mé tělo již propouští světlo; má páteř se bortí jako vosk blízko plamene svíčky. Je to sen; všechno je sen."

"Nic netrvá. Jedna chvíle nevede k druhé. Dveře se otevřou a tygr se vymršťuje. (...) Bojím se nárazu smyslů, jež na mě vyrážejí, neboť s nimi neumím zacházet jako vy - nedokážu jednu chvíli rozpustit ve druhé. Pro mne je každá z nich oddělená, prudká; a jestli pod nárazem chvíle, jež skočila, padnu, vrhnete se po mně a rozervete mě na kusy. Nevidím před sebou žádný cíl. Nevím, jak spustit běh vteřin a dnů a leptat je jakousi přirozenou silou, až vytvoří onu celistvou a nedílnou masu, jíž říkáte život. Vy máte před sebou cíl - je to člověk, s nímž usednout, je to vaše krása, je to myšlenka? - nevím - a hodiny a dny vás proto míjejí, tak jako větve lesních stromů a vlídná zeleň cest míjejí ohaře, který peláší po stopě. není tu však žádná jedna stopa, žádné jedno tělo, jež bych mohla sledovat..."

"Smrt se proplétá fialkami. Smrt a zase smrt."

"Vždy tu ještě zbývá cosi, co je třeba pochopit; nějaký nesvár, jemuž třeba naslouchat; nějaká lživost, kterou nutno pokárat. (...) Mějme za to, že to všechno pochopím: jedna báseň na stránce a zemřu. Mohu vás ujistit, že to nebude neochotně."

"Kapku za kapkou padá ticho. Tvoří se na střeše mysli a padá do kaluží vespod. Navždy sám, sám, sám - slyšet, jak ticho dopadá a rozesílá prstence až k nejkrajnějším mezím. Plný a syt, zpevněný poklidem středního věku. Já, ten, jehož osamělost ničí, nechávám ticho, ať padá, kapku za kapkou."

"Zničili jsme cosi svou přítomností, možná svět."



K MAJÁKU (1927)
"Ještě nikdy nikdo se netvářil tak smutně. Trpká a černá, někde napůl cesty k temnotě, v paprsku letícím za slunečního světla do hlubiny se možná utvořila slza; slza spadla; vody se zavlnily sem a tam; přijaly ji a uklidnily se. Ještě nikdy nikdo se netvářil tak smutně."


• ORLANDO (1928)

"Zkáza a smrt zachvacují vše. Život člověka končí v hrobě. Pozřou nás červi."

"Příroda, jež si s námi už nejednou pohrála a tak nerovně nás stvořila tu z hlíny, tu z diamantu, z duhy a zase ze žuly, přičemž nám přisoudila schránku často naprosto nevhodnou, neboť básník má tvář řezníka a řezník básníka; příroda, jež si libuje v hádankách a záhadách, takaže i nyní nevíme, proč jdeme nahoru, nebo proč zase pak sejdeme dolů, naše nejvšednější pohyby jsou jako plavba lodi po neznámém moři a námořníci u hlavního stěžně septají, ukazujíce dalekohledem k obzoru: Je tam země nebo tam není nic? na což, pokud jsme proroci, odpovídáme "Ano", ; pokud jsme pravdomluvní řekneme "Ne"; příroda, která nejenže odpovídá za možná neohrabanou délku téhle věty, navíc zkomplikovala svou úlohu a našemu zmatení ještě dodala nejen tím, že jsme každá jako sešitý z různých hadrů - jako by kus kalhot policisty sousedil rovnou se svatebním závojem královny Alexandry - ale ještě to zařídila tak, že celá ta sbírka je jen tak spíchnutá jednou jedinou nití. Paměť je pak švadlena a ke všemu náladová. Paměť zapichuje jehlu a zas ji vytahuje, dovnitř a ven, sem a zase tam. Nevíme, co přijde dál nebo co bude potom. Z toho plyne, že ten nejobyčejnější pohyb, jako je usednutí ke stolu a přisunutí kalamáře, může vyvolat tisíc nesourodých, nespojitých zlomků, tu jasných, tu mlžných, které visí a nadskakují, noří se a poletují jako prádlo čtrnáctičlenné rodiny na šňůře ve vichřici. Místo co vy naše nejběžnější činy byly jednotlivým, přímým a otevřeným úkonem, za nějž se žádný člověk nemusí stydět, pouštíme se do nich celí roztřesení a rozechvělí, přičemž chvíli svítí světlo, chvíli je tma."

"Nic tak nepodtíná štěstí a nenaplňuje člověka zuřivostí jako pocit, že někdo jiný snižuje to, čeho on sám si tak cení. Není to láska k pravdě, ale touha převládnout, která staví čvrť proti čtvrti a nutí jednu farnost přát si pád druhé. Každý hledá klid duše a područí, spíše než by mu šlo o vítězství pravdy a povýšení ctnosti."


STRAŠIDELNÝ DŮM (1944)

"Nakonec vyhlédla z okna, a protože viděla, pochopitelně jen život, vzdychla."

"Lidská tvář nad hustě potištěnou stránkou prozrazuje víc, skrývá víc. (...) Nikdo se nedívá, nikdo se nestará. Oči ostatních jsou naše vězení, jejich myšlenky naše klece. Vzduch nad námi, vzduch pod námi. A měsíc a nesmrtelnost..."

"Jak se v mysli převaluje bahno - jaký po sobě zanechávají tahle monstra vír, vody se valí, rostliny se vlní, tady zelené, tam černé, tlučou o písek, až se postupně atomy znovu uspořádají, vrstvy se usadí a člověk opět svýma očima vidí vše jasné a klidné a na rty se mu vloudí modlitba za zesnulé, pohřební obřad za duše těch. s nimiž se rozloučí pokývnutím, za lidi, s nimiž se už nikdy nesetká."

"Když však duše promlouvá k duši, kdo to vlastně mluví? - pohřbený duch, duch zahnaný až do té nejhlubší krypty; duše, která se zahalila závojem a opustila svět - snad zbabělá, ale přesto jaksi krásná, jak se tak se svou lucernou neklidně míhá nahoru a dolů v temných chodbách. (...) Duch klíví nad svým osudem, duch hnaný sem a tam, odpočívající na zanikajících kobercích - chabé opory - scvrklé cáry celého mizejícího vesmíru - láska, život, víra, manžel, děti a kdoví jaká ještě nádhera a radovánky, které si vysnila jako dívka. Ale pro mě ne - pro mě ne."

"Bylo by úžasné, kdyby se mohla ocitnou na jejich místě, ale byla odsouzena k tomu být sama sebou, a tak mohla jen mlčky sedět venku na zahradě a nadšeně tleskat lidskému společenství, z něhož byla vyloučena. (...)
... duše je od přírody samotářská, je ovdovělý pták; pták usazený opodál na stromě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stories-of-a-chaotic-mind stories-of-a-chaotic-mind | Web | 5. února 2018 v 8:54 | Reagovat

To je nádhera O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama